domů napište mi

Jak na VaK

vodovody a kanalizace - víc než jen potrubí

Projekt Jak na VaK má za cíl přinášet vyvážený a objektivní právně-ekonomický a právně-technický pohled na právo vodovodů a kanalizací. Právo je intelektuální výzva, ne suchá summa paragrafů.

Když udeří sucha, aneb sucho z léta 2015 je výzvou pro příští roky

Zvládneme se zavčasu poučit z nedostatku vody, který nastal v parném létě 2015?

Vodohospodářští odborníci tvrdí, že připravenost na sucho je v Čechách zatím na nízké úrovni. Povodně už prý »umíme«, se suchem však chybějí zkušenosti. Letos v létě jsme je mohli začít poprvé nabírat.

Sucha, která udeřila, byla způsobena dlouhým počtem dnů s tropickými teplotami takřka beze srážek. Hladina Labe v Děčíně po mnoha letech opět odhalila »hladový kámen«. Půda na mnoha místech natolik vyschla, že nejen že uschla tráva, ale usychaly i stromy, listopad začal už v srpnu. Na řadě vodních toků byl vydán zákaz odběru vody, aby z nich lidé nesebrali poslední zbytky vody. V několika obcích museli šetřit vodou z vodovodu, např. v Růžďce.

Sucho může nepřipravené vlastníky vodovodu zaskočit nejen fyzickou stránkou věci, že voda dojde, ale může mít i devastující účinky do ekonomiky provozu vodovodu, potažmo i kanalizace.

Obce, které nejsou napojeny na žádný skupinový vodovod či dokonce vodárenskou soustavu, tak v oblastech postižených suchem musejí začít intenzivně přemýšlet, co dělat, aby voda ve vodovodu pokud možno nedošla. Nejenže by byli obyvatelé bez vody, což by znamenalo zabezpečit drahé náhradní zásobování cisternami s pitnou vodou odjinud, popř. balenou vodou. Může být i hůř, vodovod bez vody začne fungovat jako drén, tj. bude z okolí absorbovat podzemní vodu, která může být kontaminovaná, takže před tím, než by byl obnoven standardní provoz vodovodu, muselo by dojít k jeho napuštění vodou s masivní chlorací a k jejímu následnému vypuštění, a to třebas i několikrát. Své by o tom mohli vyprávět obyvatelé pražských Dejvic.

Vyhráno ovšem nemají ani obce, které jsou napojeny jak na místní, tak i na dálkový zdroj pitné vody. Místní voda je totiž obvykle daleko levnější než ta z dálkového zdroje, takže se dálkový zdroj užívá jen jako záloha. A dojde-li místní voda na delší dobu, odběr dálkové vody může rozvrátit kalkulaci ceny. Řešením by bylo udělat urychleně novou kalkulaci ceny, popř. i odečty všech vodoměrů. Jenomže dělejte se s tím, když nevíte, zda to bude jen na pár dní či na dlouhou řadu týdnů. A zálohové ceny v oboru nejsou dovoleny, tedy když novou kalkulaci vlastník neudělá, tak zvýšený náklad půjde za ním. Proto by kalkulace neměly být dělány tak řečeno »na krev«, nýbrž s rezervou v podobě plných odpisů (u samoprovozovatelů), pachtovného (u externího provozování) a maximálního možného zisku.

V dlouhodobém kontextu je potřeba popřemýšlet, zda není možné se napojit na vodovod, který by mohl sloužit jako primární, anebo třeba i jen jako záložní zdroj vody. Vhodné je takový záměr nechat zapsat do Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje, aby se na výstavbu případně mohly čerpat dotace. Dobře, to je ale výhled na měsíce či roky dopředu. Co dělat, dochází-li voda dnes?

Na prvním místě se samozřejmě nabízí mravní apel na občany, aby vodu z vodovodu využívali šetrněji, aby s ní neplýtvali. Je samozřejmě dobře, dozví-li se obyvatelé o tomto problému, protože i jen dobrovolné omezení odběrů vody z vodovodu může situaci často vyřešit. Někdy to však může být málo, mravní apel nemusí stačit. Novela zákona o vodovodech a kanalizacích, s účinností od 1. ledna 2014 přinesla možné administrativní řešení.

Omezení odběru vody z vodovodu

Obecní úřad obce coby orgán veřejné správy může vydat opatření obecné povahy podle § 15 odst. 4 až 6 zákona o vodovodech a kanalizacích.

Pojďme si nejprve připomenout jeho znění:

§ 15
...
(4) Vyžaduje-li to veřejný zájem, především je-li přechodný nedostatek pitné vody, který nelze z důvodu technických kapacit nebo nedostatečných zdrojů vody nahradit, může vodoprávní úřad po projednání s obcí, vlastníkem a provozovatelem vodovodu vydat opatření obecné povahy20) o dočasném omezení užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu na dobu nejdéle 3 měsíců.
(5) Opatření obecné povahy nabývá účinnosti zveřejněním na úřední desce vodoprávního úřadu, pokud vodoprávní úřad nestanoví jinak. O vydání opatření obecné povahy uvědomí místně příslušný obecní úřad dotčené osoby způsobem v místě obvyklým. Stanovenou dobu dočasného omezení lze stejným způsobem prodloužit nejvýše o 3 měsíce.
(6) Projednání opatření obecné povahy je veřejné, pokud vodoprávní úřad nestanoví jinak a koná se v den stanovený ve veřejné vyhlášce, kterou se návrh opatření obecné povahy zveřejňuje; veřejné projednání se nemůže konat dříve než 5 dnů po jeho zveřejnění. Dotčené osoby jsou oprávněny podat proti opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ve lhůtě 5 pracovních dní ode dne jeho zveřejnění nebo na veřejném projednání uplatnit ústní připomínky.

Opatření obecné povahy - co je to?

Opatření obecné povahy je správní akt řešící jednotlivou situaci se závazností pro předem neurčený počet adresátů. Tedy nezavazuje jen odběratele, nýbrž i všechny ostatní uživatele předmětného vodovodu. Nejedná se tedy ani o právní předpis (nařízení obce), ani o správní rozhodnutí, ale je to jev existující v prostoru mezi obecným a individuálním.

Postup obecního úřadu při vydávání opatření obecné povahy se na prvním místě řídí odstavcem 4 až 6. V otázkách, které zde nejsou řešeny, se řídí postupem popsaným v § 171 až 174 správního řádu. Postup před vydáním opatření spočívá v projednání záměru vydat opatření obecné povahy s obcí, na jejímž území se předmětný vodovod nachází, s vlastníkem a provozovatelem předmětného vodovodu. Pokud obec vodovod vlastní i provozuje sama, bych doporučoval projednat záměr v zastupitelstvu obce. Ne proto, že by to žádal zákon, nýbrž z důvodu transparentní komunikace mezi starostou a zastupitelstvem a zejm. z důvodu, aby zastupitelstvo obce mohlo starostovi jasně vyjádřit politickou podporu. Protože co si budeme povídat, nic nenaštve obyvatele, zejména chalupáře, hlavně pak Pražáky, víc, než když jim někdo zakáže pořádně zalít vyprahlou zahradu či napustit si bazén.

Píšeme opatření o omezení odběru vody

Obsahem opatření může být jen omezení užívání pitné vody, odběr vody z vodovodu nelze zcela zakázat, avšak lze jej omezit jen na některé druhy užívání či omezit co do množství apod. Z hlediska vymahatelnosti se jeví potřebné, aby opatření bylo co možná konkrétní. Z hlediska právní jistoty adresátů je potřeba, aby bylo omezení formulováno uzavřeným výčtem typů odběrů, které jsou povoleny, s tím že ostatní jsou zakázány, nebo vyjmenovat zakázané typy odběrů a tím mlčky ponechat povolené ty ostatní. Není přípustné užít tzv. otevřený výčet, tj. vyjmenovat příklady odběrů (ať povolených, či zakázaných) a doprovodit jej slovy „například“, „a podobně“ apod.

Omezení nemusí spočívat jen v binárním vymezení typů odběrů (»dovoleno« x »nedovoleno«), nýbrž může také omezit odběr co do množství odebrané vody za určitou časovou jednotku. Tento typ omezení je samozřejmě ošemetný, protože se musí pomyslet na to, že mezi odběrateli nejsou jen vlastníci bytových či rodinných domů, nýbrž také vlastníci obchodních či výrobních objektů, vlastníci penzionů, restaurací apod. Tedy omezení typu »100 litrů na osobu a den, počítáno průměrem odběru v době účinnosti opatření« by sice bylo trefné pro bytové objekty, avšak zcela by postrádalo smysl u ostatních. U nich se tedy musí nalézt jiný způsob, jak omezení kvantifikovat, např. nastavit limit podle profilu vodovodní přípojky, kapacity vodoměru nebo zlomkem podle průměrného denního odběru v posledním vyúčtovaném roce apod.

Pokud se obecní úřad rozhodne pro omezení množstevní, bylo by nezbytné udělat v celé obci mimořádné odečty vodoměrů těsně po začátku účinnosti opatření a dále těsně před jeho koncem (a u podezřelých odběratelů i kdykoliv v mezidobí). Jinak by případné překročení maximálního denního odběru nebylo vůbec prokazatelné. Možná, že za nějakých deset patnáct let se nad tímto odstavcem už budeme pobaveně usmívat, protože dávno se stane samozřejmostí smart metering. České vodárenství s ním však teprve začíná.

Vydáváme opatření o omezení odběru vody

Opatření obecné povahy je účinné ihned, jakmile je vyvěšeno na úřední desce. Maximální doba účinnosti opatření činí tři měsíce. V opatření musí být uvedeno, do kdy platí. Pokud by důvody pro vydání opatření trvaly i v době před koncem původně stanovené doby účinnosti, obecní úřad může rozhodnout o prodloužení nejvýše o tři měsíce. Zřejmě není možné, aby bylo opatření nejprve vydáno na kratší dobu než tři měsíce a aby bylo opatření o tuto »uspořenou« dobu posléze prodlouženo nad rámec zákonem povoleného tříměsíčního prodloužení. Totéž bude platit i pro prodloužení, které by bylo učiněno na kratší než maximální dobu.

Opatření obecné povahy se vydává »veřejnou vyhláškou«. Název je lehce matoucí, nejde však o právní předpis obce, nýbrž o způsob, jakým je opatření veřejnosti sdělováno (viz § 25 správního řádu). Veřejná vyhláška se realizuje tím, že opatření je vyvěšeno (zákon zde však užívá nepřesný termín »zveřejněno«) na úřední desce obecního úřadu obce, který opatření vydává. Nesmíme přitom zapomenout na to, že úřední deska obce má též elektronickou podobu (§ 26 odst. 1 správního řádu), tj. že opatření musí být vyvěšeno i zde. O vydání opatření by obecní úřad obyvatele informoval jak jeho úředním vyvěšením na své úřední desce, čímž nabyde účinnosti, tak i způsobem místně obvyklým. Kromě toho je doporučeníhodné informovat též i vodoprávní úřad.

Při vydávání opatření úřad může stanovit, že projednávání není veřejné, tedy že dotčené osoby mohou pouze podat písemné odůvodněné námitky. Jestliže je projednávání ponecháno ve formě veřejného slyšení, pak je možné bez ohledu na lhůtu pro podávání písemných námitek vznášet též ústní námitky při veřejném slyšení. Opatření obecné povahy se projednává až poté, co již je vydáno, obvykle tedy v době, kdy již účinkuje. Domnívám se, že je v souladu s principem dobré správy, aby obecní úřad písemně podané námitky řádně vypořádal a vyvěsil toto vypořádání na své úřední desce. Lhůta pěti pracovních dní pro podání námitek je lhůtou pořádkovou, tj. úřad je povinen tuto dobu čekat na námitky, nicméně je povinen se zabývat i námitkami doručenými později. Totéž co pro ex post námitky platí i pro ústní připomínky vznášené při veřejném projednávání vydaného opatření.

Opatření není neměnné. Opatření je možné revidovat, a to v přezkumném řízení podle § 94 až § 99 správního řádu. Přezkumné řízení se koná jen v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že opatření je v souladu s právními předpisy. Tedy pouhá věcná nevhodnost opatření, která by vyplynula z písemných námitek či ústních připomínek, není důvodem k zahájení přezkumného řízení. Naopak důvodem pro to by bylo odpadnutí podmínek pro vydání opatření, tj. že by např. pominul nedostatek vody.

Boj proti nedodržování aneb upravte odběratelskou smlouvu

»Černí pasažéři« jsou všude, najdou se samozřejmě i mezi odběrateli vody z vodovodu. Jde o to, zda je lze nalézt, usvědčit a adekvátně potrestat. Nedodržení opatření obecné povahy je protiprávní, a to jak z hlediska soukromého práva, tak i z hlediska veřejného práva.

Z hlediska soukromého práva je po pachateli možné požadovat náhradu škody. Např. provozovatel vodovodu by mohl chtít zaplatit náhradu za náklady na náhradní zásobování, pokud by prokázal, že pachatel v době účinnosti opatření vodou z vodovodu nedovoleně napustil svůj bazén o objemu 20 m3, čímž vyčerpal zbývající zásobu vody ve vodojemu a vydatnost zdroje byla nižší než (již omezená) spotřeba, pročež bylo nutné zahájit náhradní zásobování obyvatel dovážením vody v cisternách. Jiní odběratelé by mohli žádat náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou na jejich přirozených právech, pokud by jim jednání pachatele způsobilo osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit (§ 2971 nového občanského zákoníku).

Z hlediska veřejného práva je pachatele možné postihnout pokutou za přestupek (§ 32 zákona o vodovodech a kanalizacích) resp. za správní delikt (§ 33 téhož zákona). Zákon však žádný přestupek ani správní delikt »nedodržení opatření obecné povahy podle § 15 odst. 4« nezná! Takové jednání by bylo možné kvalifikovat jako neoprávněný odběr, pokud by takovýto odběr výslovně zakazovala odběratelská smlouva. Ani přestupkový zákon bohužel neumožňuje postih takového jednání, ledaže by se prokázalo, že dotyčný jednal schválně tak, aby na jiné odběratele, třeba na ty, jejichž domy jsou výše položené, voda nezbyla.

Při ustanovování osoby, která opatření obecné povahy porušila, se lze spolehnout zejm. na občanskou bdělost obyvatelstva, které s nepatrným úsilím a náklady může pořídit fotodokumentaci či videozáznam přestupkového jednání. K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek (§ 51 odst. 1 správního řádu). Fotodokumentace či videozáznam proto také mohou sloužit jako důkazní prostředek.

Obtížnější bude stíhání pro nedodržení objemových limitů. Nebude-li se jednat o přestupek neoprávněného odběru pro odběr v rozporu se smlouvou, pak stíhání pachatele nebude patrně vůbec možné. I zde totiž platí, že je nutno ustanovit konkrétní osoby za pachatele (který z více obyvatelů domu odebral vodu, čímž překročil povolený limit?). Nadto i zde platí, že by se muselo jednat o přestupek v podobě schválnosti čili o odběr s vědomím, že je možné, že na ostatní uživatele vodovodu již voda nezbyde.

Jediným řešením, které se nyní nabízí, je sjednat povinnost dodržovat omezení odběru vody v odběratelské smlouvě. Tím se to bez dalšího stane také neoprávněným odběrem, a tedy i přestupkem, resp. správním deliktem.

Pokud nyní odběratelské smlouvy takovou povinnost neobsahují, postih za přestupek či správní delikt je prakticky vyloučen. I tak je zde naděje, že by mohlo na odběratele preventivně působit již jen to, že by opatření bylo vydáno a že by provozovatel vodovodu v souvislosti s ním činil další aktivní kroky, zejm. odečty vodoměrů apod. Hrozba samotného zjištění totožnosti takového odběratele by mohla být dostatečnou prevencí.

Změna paradigmatu

Vše výše uvedené je jen pokus o právní boj s aktuální situací. Je zřejmé, že do budoucna s tím nevystačíme, že musí dojít ke koncepční změně v přístupu k pitné vodě a k jejím zdrojům. To už však není v rukou jednotlivých obcí, nýbrž v rukou státu. Kromě opatření v extravillánu, která budou zachycovat vodu v krajině, musí dojít také ke komplexu opatření v intravillánu.

Stát musí zrušit všechny výjimky z osvobození od plateb za odvádění srážkových vod, viz dnešní § 20 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích. Zpoplatnění všech srážkových vod vypouštěných do kanalizace bude odběratele motivovat k tomu, aby tyto vody začali využívat jinak. Budou-li je třeba jen zasakovat na pozemku, půjde o úspěch.

Voda z vodovodu se musí stát vzácnější, musí dojít k jejímu zásadnímu zdražení. Ruku v ruce s tím musí dojít k rozšíření poplatků za odběr povrchové a podzemní vody i na individuální odběry tak, aby individuální odběry v místě, kde je vodovod pro veřejnou potřebu, přestaly být zadarmo. Kromě toho musí dojít ke zvýšení aktuálních sazeb za odběr podzemní vody tak, aby se stala dražší než povrchová voda. V krajním případě lze uvažovat o zavedení nové spotřební daně. Půjde o sociálně vysoce citlivé téma, nicméně opatření bude nezbytné. Jedině vysoká cena vody se stane zásadním motivem k tomu, aby lidé o vodě ve svých studních a o pitné vodě tekoucí z kohoutku začali uvažovat zcela jinak.

Zdroje takto vytvořené by posloužily k investicím do inovací v oboru vodárenství a k podpoře stavebně-technických opatření, které začnou využívat namísto pitné vody jiné zdroje. Musí dojít ke změně paradigmatu užívání vody. Cestou je využívání lokálních zdrojů jiné než pitné vody k účelům, kde není pitná voda nezbytná. Totiž užívat pitnou vodu ke splachování záchodu, praní prádla, úklidu, mytí auta či k zalévání zahrady je neuvěřitelný luxus, v jiných částech světa nevídaný. Pitná voda má sloužit k pití, k přípravě jídel a k osobní hygieně, avšak k ostatním účelům se dá využít méně jakostní voda. U domů by měly povinně vyrůstat jímky na srážkovou vodu. Už dnes řada vlastníků rodinných domů zachytává vodu z okapů do sudů, kterou posléze využívají k zalévání zahrady. Vyústění okapů do kanalizace by mělo být dovolené jen v situaci, že na pozemku či v blízkém okolí není dost místa pro zasakování srážkových vod. To bude ovšem vyžadovat i změnu v urbanismu nově vznikajících obytných čtvrtích, kde by měly povinně vznikat velkorysejší veřejné prostory zeleně a případně i zasakovacích nádrží. V obydlích se nevyužívají ani vody mírně znečištěné, tzv. šedé vody, např. voda po vykoupání či po vyprání pračky. Dnes se rovnou vypustí do kanalizace. Přitom by jimi šlo např. splachovat toaletu nebo umýt automobil. To by ale znamenalo tyto vody zachytávat v jímce, kde by čekaly na další využití. Ideální by bylo u domů budovat čistírny odpadních vod, které by vytvářely další zdroje vody pro využití okolo domu, k zalévání přilehlých pozemků, mytí auta apod. Dále je potřeba důsledně omezovat budování nepropustných ploch u domů, např. na parkovišti osobních automobilů postačí zatravňovací dlažba namísto asfaltu či betonu.

Nejsme odkázáni na to být světovými průkopníky. V Izraeli či v Kalifornii již tyto výzvy řeší, zatímco my jsme teprve na začátku úvah. Bude to stát hodně sil a peněz, avšak pro další generace tím vytvoříme udržitelné hospodaření s vodou i v obdobích jejího nedostatku.

5. září 2015
Podpořte projekt Jak na VaK. Stačí poslat dotaz. Stačí o něm říci kolegovi či známému.